Ve skutečnosti to celé začalo nevinně. V hlavním městě Columbus v Ohiu se narodilo dítě. To dítě bylo křehká, nevinná bytost, hodna opatrování a ochrany nejvyššího kalibru. Stvoření, které sice vezme mnoho času, ale později to mnohonásobně vynahradí. Alespoň takhle to mělo být, tak, jako u všech lidí, ale ten den se v nemocnici v Columbus nenarodilo dítě jménem Chloé, ten den se tam narodil někdo úplně jiný, cizí a nepodstatný pro svět, kam měla Chloé patřit.

Ona vlastně nikdy netušila, kdo byli její rodiče a v životě ani jednoho nepoznala. Bylo pro ni hrozné nevědět, jak vypadali, nebo co byli zač. Jak se chovali a jakou měli práci, nebo co vystudovali a jestli měli problémy stejné, jako ty, se kterými se sama potýkala. Žena, která ji vychovávala jí o nich nikdy nic neřekla. Nepověděla jí, proč tu s ní nejsou, nechtěla jí lhát a tak to raději nechala bez odpovědi, ať si sama domyslí, co jen chce. Bylo to pro možná jednodušší a lepší řešení, ale jak pro koho. Vlastně to tak Chloé vůbec necítila.

Žena, která ji vychovávala jí říkala, že je sestrou její matky, takže jí může říkat 'teto,' ale to Chloé odmítla, raději ji oslovovala jménem a svou rebelii ukazovala odmlouváním a to už od šesti. Ve skutečnosti ji nikdy neměla ráda, jako kdyby měla pocit, že tu její matka nemůže být jen kvůli ní, ale jen si to nalhávala, aby svou nenávist měla na kom vyplýtvat, po čase jí bylo příliš a začala ji přenášet na všechny, až její svět docela potemněl.

Vyrůstala v nenávisti ke svým vrstevníkům, jelikož je považovala za mentálně slabší a mladší, než je ona sama. Vlastně bla zcela přesvědčena, že jejich myšlení by se dalo přirovnat k opicím, nebo papouškům. Uměli jen opakovat, co někdo jiný už předtím řekl. Tupé mozky. A potom vždy musela poslouchat kázání od tety Charlotte. Kázání nesnášela a to především od této ženy, která si zřejmě myslela, že vše bude po jejím. Byla extrémně vznětlivá, v některých situacích, ale alespoň stejně jako Chloé nenáviděla lži. Bylo to to jediné, co měli společného -tak si to tedy myslela, dokud nezjistila, že je toho mnohem víc.

"Apeluji na tvůj zdravý rozum, mladá dámo!" Okřikla svou svěřenkyni, která toho začínala mít akorát tak dost.

"Ty pořád na něco apeluješ!" Rozmáchla zcela rozhořčená Chloé rukama. Nebylo nikdy lehké ji vytočit, vlastně se to málo komu kdy povedlo, ale Charlotte to dokázala naprosto perfektně. "Apeluj si na vlastní peroxidovou palici a mě nech laskavě na pokoji, Charlotte!" Už to nešlo nazvat jako zvýšený hlas, nebo prostě křik, tohle už byl řev. Zněla jako lev, který se právě rozzuřil a vzepřel vůdci. Ti nikdy nekončili dobře, ale ona se rozhodla odejít, pročistit si hlavu, ale spíše než to přemýšlela o útěku -dobrá, nebyla hloupá, chtěla pouze, aby za ní Charlotte dolezla a omlouvala se jí, trochu ji psychicky týrat nemohlo uškodit a brala to jako přiměřený trest za to, jak se v posledních hodinách nesnesitelně chovala. Nechápala, že nemůže přijmout její osobu se vším všudy, jako ostatní. Prostě si na to zvykli, občas se jí vysmáli a nechali ji na pokoji. Dramatický odchod zpečetila třísknutím dveří, které se chvíli poté otevřely.

"Ještě jsem s tebou neskončila, mladá dámo!" Křičela za ní Charlotte, ale marně, neotočila se, ani sebou necukla. Nepovažovala Charlotte jako způsobilou osobu pro vychovávání nezletilého občana státu Ohia. Vlastně netušila téměř nic, proto se k ní nikdy nechovala s úctou, ale Charlotte byla silná a nikdy nic neprozradila. Tomu byl konec, už toho měla dost. Musela za ní jít, jednak ochránit ji, ale také své mentální zdraví, protože by z ní za chvíli zešílela.

Po pěti hodinách dorazila Chloe stopem ke 133 mil vzdálenému toku řeky Ohio po nejrychlejší možné cestě. Ve skutečnosti by to netrvalo tak dlouho, ale sehnat někoho, kdo jel tím směrem a neminul ji bez povšimnutí, bylo velmi těžké. Jízda jako taková trvala něco přes dvě hodiny a i s zastávkou zhruba dvě a půl. Mezitím Charlotte naprosto bláznila a snažila se zjistit, kde by mohla Chloe být. V celém tom zápalu dokonce i prohrabala její věci a snažila se vše, co našla nějak spojit. Původně si myslela, že míří do Disneylandu, ale jelikož ji znala a věděla, že tam nechtěla jet ani v devíti letech, nemíří tam ani tentokrát. Poštěstilo se jí, kupodivu. Na stěně nad pracovním stolkem, zavaleným všelijakými papíry, visela korková nástěnka, na které byla pěti, nebo šesti špendlíky upevněná mapa celého Ohia a jeho okolí. A potom ta červená kolečka, většinou obtáhnutá ještě zelenou fixou. Červeně vyznačená místa byla tam, kde ještě nebyla, ale měla to v plánu. Zeleně je obáthla ve chvíli, kdy se tam už dostala. A jedno takové místo jí bylo povědomé. Rychle vyběchla z pokojé Chloé, vzala klíčky od auta a vyrazila na cestu.

Netrvalo to vlastně ani čtyři hodiny a našla Chloé poblíž města Louisville. "Vítr" však našeptal Charlotte ještě něco důležitého, byla to blížící se hrozba, která už překročila město Lexington a mířila k nim.  Charlotte bylo jasné, oč jde, musela Chloé odvézt co nejdál. Museli se vydat po I-71 na jih 133 mil zpět do hlavního města Ohia, kde jen co nejrychleji vzala pár věcí Chloé a dál pokračovali po I-65 a I-71 na sever nejrychlejší cestou, která i tak trvala téměř dvanáct hodin zběsilé jízdy, během které určitě porušili většinu předpisů.

Chloé stále nechápala, co se děje. Během toho se jí vše snažila vysvětlit o co se jedná a kdo vlastně je. Že je vlastně její matka a její otec je bůh lásky, což je docela ironie vzhledem k tomu, že Chloé všechny lidi spíše nenávidím, než aby je milovala. O řecké mytologii toho věděla dost, ale stejně tomu nemohla uvěřit a to až do chvíle, kdy se za nimi neobjevilo to obrovské, ohavné stvoření. Netušila ani co to je, ale zato jí bylo naprosto jasné, co po ní chce. Jedno jediné, pro někoho naprosto děsivé slovo -smrt. Ale už tam téměř byly, sic je to dohánělo. Musely rychle opustit auto, chvíli ho tedy nechali, aby si myslel, že v autě stále jsou, dokud se nenabouralo do stromu, to už byla ale skupinka o dvou členech v lese a hledaly... vlastně ani nevěděly, co hledají. Avšak zanedlouho si je osud sám našel, před Chloé se objevila brána do tábora, kterou proklouzla dovnitř. Co se stalo s Charlotte, její matkou, už však neví jistě.