​Historie Ailin začíná u Leah a Jonaha Glowlessových, v malebné zemi jménem Georgia, kde vyrůstala v domnění, že je obyčejná holka jako všichni ostatní. Netušila, že jeden z jejich rodičů měl před svatbou milostný románek s jedním z řeckých bohů. Ale i přes tuhle drobnost, se měli její rodiče rádi a měli rádi i ji a ona zase je. Ačkoliv byla velmi neposedné a horlivé dítko, které se umělo dost vztekat. Zvláště, když nebylo po jeho. To lítalo na zem jídlo, talíře, pastelky, hrnečky, papíry... Zkrátka všechno, co bylo po ruce. Vlastně ji máloco dokázalo usměrnit. Mnohdy ani výchovná rána přes zadek nepomohla a vyvolala jen další křik. Vše se však změnilo jednoho dne, krátce po jejích 5tých narozeninách, kdy ji máma vzala do muzea, aby jí ukázala vycpaná zvířata. Jenže Ailin nebavilo dívat se na nehybná zvířata a poslouchat u toho nudný a ospalý výklad jejich průvodce. To mělo za následek to, že se mámě vytrhla a utekla jí do oddělení zbraní. Když se jí matka snažila najít, našla ji doslova přilepenou na skleněné vitríně s vystavenými dýkami, vrhacími zbraněmi i kratšími meči. Ailin prostě zaujaly zbraně, které byly dokonalým chladným opakem k její horké povaze. Okamžitě se mámy začala ptát co to je, co to umí a jestli jí to máma koupí. Asi vám dojde, že odpověď byla ne, už jen z toho důvodu, že zbraně rozhodně nepatří do rukou malého dítěte. Čas zvolna plynul a Ailin rostla v mladou dívku, u které se postupem času měnil charakter, názory, výkyvy nálad i tělo. Dokonce jí přibyla i mladší, leč nepolobožská sestra - Ewye Kimiya Glowless - se kterou si ráda hrála a snažila se jí být dobrou sestrou, a také jí říkala Kiwi. Co se však nikdy nezměnilo, byla touha po tom, vlastnit nějakou zbraň. Toto zbožné přání se jí nakonec vyplnilo kolem 12 let života, kdy ji máma i táta uznali za dost starou, aby mohla cvičit s mečem v jednom kurzu, který pro ni našli. Krátce po tom, co byla Ailin pro tenhle sport naprosto zapálená, jí pořídili vlastní meč. Tomu dala jméno Sorrow. A tak se mimo školu (kde byla rozhodně pěkná divoška, jelikož si nenechala sáhnout na věci a každou křivdu hned musela oplatit zpátky, jako třeba ten rozbitý nos, když jí ustřihli pramínek jejích vlasů nebo rvačka skoro až do krve když jí vyhodili věci do koše a to rozervané triko a monokl, když jí nastavili nohu...), cvičila v boji s mečem, jehož chladná čepel se stala její nejlepší přítelkyní. Učila se také různým typům boje ale nikdy ji to moc neoslovilo. Nebylo to zkrátka tak zabijácké a poutavé jako čepele. Tohle byl její normální život. Tedy až do doby před jejími 18tými narozeninami, kdy ji upoutaly podivné dveře s prapodivným symbolem, který ještě neviděla. Vešla do něj a po několika hodinách, které jí však připadali jako pouhých pár minut, se vynořila z nějaké jeskyně nedaleko divného tábora plného dětí a podivných polo zvířat. Jako byl polokůň nebo polokoza. Tam jí ale vysvětlili, že se sem nejspíše dostala Labyrintem, že je na úplně opačné straně světa a to nejdůležitější, že je polobůh. Asi chápete, proč se jim vysmála a začala tábor nesnášet, protože jí zakázali ho opustit, dokud se nezjistí, kterého řeckého boha je dcera. A tak tam Ailin oslavila své 18té narozeniny, než si její tvrdohlavost umanula, že tu sedět nebude a vrátí se za rodinou. No a to také hezky v tichosti udělala. Jenže domů se sotva dostala, jelikož jí po cestě napadlo několik řeckých nestvůr, jelikož nikdy meč nesundává od pasu, celkem dobře si s nimi poradila. Ale také zjistila, že tábor bude pro ni i její rodinu bezpečný. Proto jim doma nechala zprávu, kam mají zasílat poštu a zase se vrátila do tábora, kde byla úspěšně určena. Sem a tam se o prázdninách vrátí za rodinou nebo oni přijedou navštívit ji.

História