Jako malá byla zvídavé a veselé dítě. Neustále lezla na místa, kde neměla, co dělat a smála se, když jí někdo z vojáků našel třeba ve zbrojnici, kde malé dítě nemělo, co dělat. Zkrátka byla živel a všude jí bylo plno. Taková byla vlastně většinu svého dětství, bezstarostná, zvědavá, někdy krapet otravná, ale hlavně veselá. Její osobnost a chování prodělalo změnu po otcově smrti. Ta dětská hravost a bezstarostnost z ní nějak vyprchala, tedy na první pohled určitě. Stále jí ale zůstala ta vlastnost, že chce neustále získávat nové vědomosti a vědět víc. Získávat zkušenosti a rozšiřovat své znalosti i dovednosti. Už jak o o malém dítěti o ní všichni říkali, jak je chytrá, teď se nebojí o sobě říct, že je inteligentní. Ještě před otcovou smrtí se zajímala o taktiku a startegii, což jí zůstalo do teď, takže její strategické a taktické myšlení se jen zlepšuje. Snaží se vždycky najít soupeřovi slabiny a zasáhnout na tom správném místě. Najít správný okamžik kdy udeřit a kdy se stáhnout. Hlavně tohle se jí hodí při jejích soubojích v kickboxu. A když už jsme u těch soubojů, tak pokud něco Nia opravdu nesnáší, tak je to prohra. Nerada se s tím pocitem sebezklamání vyrovnává a ani se s ním pořádně vyrovnat neumí. Navíc má pak tendence neust ále analyzovat, co udělala špatně, že to vedlo k tomuhle výsledku. Stejně tak nerada dělá chyby, ale u těch si uvědomuje, že je to něco přirozeného a poučí se z nich. To se trochu příčí logice, protože i prohra je důsledek chyby. Ona to tak ale zkrátka nevidí. Pokud se zaměřím na její sociální dovednosti, tak je společenská. Nedá se o ní říct, že je kdo ví jak otevřená vůči cizím lidem, které právě poznala, ale je schopná se s nimi bavit. Pokud se ale rozhodnete z ní tahat nějaké její tajemství, tak ten rozhovor hodně rychle ukončí. Nerada se dělí o své příběhy, když někoho nezná a nemá v něm důvěru. S jejími přáteli a lidmi, které zná delš&i acute; dobu, jeto jiné. Jakmile se dostanete přes tu bublinu, kterou kolem sebe má, tak je to sdílná a veselá osoba. Právě její přátelé v ní nacházejí tu bezstarostnost a veselost, kterou někde v ní pohřbila smrt jejího otce. Se svými přáteli je veselá a uvolněná a nebojí se žádné špatnosti. Zkrátka její chování je závislé na její společnosti. V jejím případě se asi logicky nedá moc mluvit o vztazích k její rodině. Její otec je mrtvý a matka je pro ní neznámá. I když je v Táboře už delší dobu, tak se k ní ještě její božský rodič nepřihlásil. Také je to jedna z věcí, která je pr o ní citlivé téma. Božští rodiče. Nemá tohle téma ráda. Nejčastěji na ní v Táboře narazíte někde při tréninku. Ať už v aréně, na lezecké stěně, v jízdárně nebo jen na nějakém plácku. Bere svůj trénink hodně vážně, protože má v živé paměti to, že kvůli jejím nedostatkům zemřel její otec, nebo alespoň ona si to myslí. Proto je na sebe v rámci tréninku tvrdá. Pokud zrovna někde netrénuje, tak asi není nic zvláštního jí najít někde s knihou, kde ujídá něco sladkého a pije kávu.