Asi bych měla začít seznámením jejích rodičů, jejím narození a postupně životem, kterým žila, jak dospívala a řešila typické pubertální problémy dívek v jejím věku. To se jí bohužel netýkalo. Možná by bylo lepší, kdyby žila ten normální život, jako každý druhý člověk, jenže byl tu ten problém, ona nebyla jen člověk. Scarlette pocházela někde z Virginie, odkud přesně neví nikdo. Jeptišky ji našli před dveřmi do sirotčince, kolik jí tak mohlo být? Ani ne dva měsíce. Pomalu vyrůstala, tři roky, pět let, šest... Ostatní děti již dávno rodinu našly, jen kdykoli si někdo vzal Scarlette, po týdnu ji hned vrátil, nevěděla proč, byla nějaká divná? Jen byla náměsíčná a ve spánku křičela, křičela něco, co nedávalo smysl. Jednou to však přestalo a doufala, že nadobro. Konečně si ji někdo adoptoval, Alicia a Vincent. Byla naučená tak, že si vystačila sama, nikoho příliš nepotřebovala, dokud její adoptivní matka nezemřela. To už někoho potřebovala a tím někým byl otec. Od doby, co matka zemřela se mnohokrát stěhovali a její noční promluvy se začaly vracet, náměsíčnost však zůstala pohřbena, vystřídaly ji noční můry. Byla u rodiny zrovna šest let, bylo jí 18, když si krátila cestu hřbitovem, mlha jej zahalila a ona už jen viděla, jak se k ní blíží postavy lidí, které v životě neviděla. Cosi křičeli, jeden přes druhého, bylo to zmatené, chaos. Cítila, jak se zem po ní otřásá, počasí se měnilo a kolem ní začaly lítat blesky. Bylo to však jen v malém rozsahu kolem ní. Zavřela oči, schoulila se na zem do klubíčka a zacpala si uši, nechtěla nic slyšet, nechtěla nic vidět a nic cítit kolem sebe, ale jako by se dostávali i do jejího podvědomí, slyšela hlasy uvnitř hlavy, nechtěli jí dát pokoj až potom... černo. Vzbudila se až s brzkými paprsky na zadním sedadle auta jejího otce.
"Scarlette," letmo se na ni podíval dozadu, aby si byl jistý, že je opravdu vzhůru.
"Co se děje?" ptala se zmateně ze zadního sedadla. Otec jí pověděl o muži, který jej po smrti Alice navštívil. Tvrdil, že je její otec, ale že tu nemůže zůstat dlouho. Vysvětlil mu, že Scarlette není obyčejná dívka a že její matka byla Bohyně, Hádova manželka, také že ten se na něj velmi zlobí. Zřejmě se mu vůbec nelíbilo, že má potomka s nějakým smrtelníkem. Když zjistil kdo to je, nebylo to pro ni s ním bezpečné a tak ji musel odložit. Ale hlídal ji, kdykoli unikl, sledoval jak roste. Také ho varoval, že po ní půjdou nestvůry, které ji chtějí mrtvé a nezastaví se před ničím, ani před nikým. Sdělil mu polohu Tábora, který by ji měl ochránit, až přijde nebezpečí. A tam nyní jeli. Byla to však daleká cesta.
Dojeli do nějakého motelu, kde se ubytovali pod jiným jménem, Hedr a Harry. Ještě toho večera šla Scarlette nakoupit nějaké suroviny, protože už neměli žádné jídlo, no když se vracela, dveře do jejich pokoje byly otevřené. Upustila tašku s nákupem a rozeběhla se dovnitř otevřenými dveřmi. Všechny věci, celý pokoj... bylo to zdevastované. Jako by se tudy prohnalo tornádo. A Vincent? Nikde. 
S uslzenýma očima sebrala zbytek peněz z nákupu a vyběhla z pokoje i z tohohle místa jak nejrychleji mohla. Na parkovišti našla Vincentovo auto, ale neměla klíčky. Musela improvizovat. Kolem ruky si obmotala bundu a pár údery rozbila okýnko. Sáhla dovnitř a otevřela dveře, přičemž se škrábla na paži, když zavadila o kousek skla, který ještě zůstal. Vlezla do auta a prohrabala všechna místa, až potom to našla pod sedadlem. Mapa s vyznačeným místem, Tábor. Věděla, kam musí. Vzala ze zadního sedadla batůžek s pár svými věcmi, které jí zřejmě sbalil Vincent, než vyrazili na cestu, zabouchla dveře a vyběhla dál po ulici. Takhle stále běžela a nezastavovala se, dokud neuviděla autobusovou zastávku. Roztáhla mapu, aby zjistila kam má vůbec jet. No a taky se tam dostala. 
Přestoupila na pár autobusů, až se ocitla na místě poblíž Tábora. Už stačilo jen vejít do lesa a najít to přesné místo, jenomže i to chvíli zabralo. Nakonec však přeci jen nějak dokulhala za brány Tábora.