Seznamte se s Jaydenem, který má snad nejdivnější životní příběh ze všech. Jistě, je docela odvážné tohle tvrdit v místě jako je Tábor polokrevných, ale mluví snad k Vám černá prázdnota ve Vašich snech? Ne? Tak vidíte. Ale začněme od začátku, protože jako každé správné dítě i Jay se musel narodit dvěma lidem, kteří se milovali. Ehm…tedy ne. Nemilovali se, protože kdyby se milovali a nějakou rodinu plánovali, tak by malý Jayden neskončil v dětském domově. On tam ale skončil a buďme upřímní, nikdo z toho nebyl moc nadšený. Kdo by taky byl, když vám do dětského domova dají černovlasé miminko, které se tváří jako andílek, ale vyroste z něj..prostě Jay. Je jasné, že Jayovo dětství rozhodně nebylo pohádkové. Vyrůstat v dětském domově nikdy není zrovna jednoduché, natož když se Vám čas od času zdá o nekonečné temnotě, která k Vám ve snech ještě k tomu mluví. Ne, opravdu to není k popukání. Přidejte ještě klasické problémy polobohů, což je hyperaktivita a dyslexie a máte menší představu o Jayově dětství. Ve škole logicky zrovna neexceloval, spíš měl problém se v ní udržet. Nejen kvůli známkám, ale že vyvolával rvačky a obecně dělal všemožný rozruch. V domově z něj samozřejmě radost neměli, ale moc s tím nezmohli, protože na ulici ho mohli vyhodit jen těžko a o jeho adopci nikdo nikdy neprojevil zájem. Ovšem jistá změna v jeho životě nastala, když mu bylo dvanáct let, tehdy ho sny o nekonečné temnotě pronásledovaly každou noc, ovšem jen těžko by se to dalo popsat jako něco, co by ho děsilo, spíše naopak. Byla to jedna z věcí, která se mu zdála jaksi povědomá. A pak jednoho dne, kdy byl zrovna za školou, potkal dosti podivného muže, který o jeho snech věděl. Ano, hádáte správně. Potkal svého otce, který ho zasvětil do všech možných tajů jeho bytí. Obnášelo to hlavně obeznámení Jaydena o tom, že není obyčejný člověk, ale polobůh a že má jisté schopnosti. Také mu řekl o nějakém Táboře, kde je víc takových jako je on a do kterého se musí dostat. Pro boha nebylo nic těžkého spravit svého syna o tom, jak se do Tábora dostat, takže Jayden hned druhý den do Tábora a vyrazil. Jistě, asi si říkáte, že byl absolutně hloupý, že uvěřil úplnému cizinci, který mu vyprávěl něco tak neuvěřitelného, ale představte si tu touhu po rodičích, které dítě z dětského domova má. Navíc měl tak příležitost trávit čas s někým, kdo je jako on. Nemohl by se ale mýlit víc, přece jen jeho otec nebyl zrovna jeden z bohů, jejichž potomci do Tábora patřili. On, jako syn Chaose, tu neměl moc co dělat, ovšem už se stalo. Svou identitu samozřejmě nikomu neprozradil a tak se dostal do srubu Herma stejně jako každý nezařazený. Tím je vlastně dodnes. Stále tráví spoustu času v Táboře. Učí se bojovat, potají piluje svoje schopnosti, které má jen jako syn svého otce a jako vedlejší zábavu vytváří v Táboře jistý stupeň chaosu. Sem tam nějaká hádka, sem tam nějaký rozruch. Bitka, rozepře, nepokoje.