Atlas je muž moha tváří. Můžeme říci, že se ke každému snaží chovat vřele a mile. Snaží se. Ale sám si třídí lidi podle toho, jak mu jsou sympatičtí a končí to tak, že většinu nemá moc rád. K lidem, kteří ho plně podporují a které má rád, se chová vážně mile, občasně až moc. Udělá pro ně skoro cokoliv, jelikož jim důvěřuje a klidně by za ně položil život, avšak těch lidí na světě existuje jen pár- občas je záhadou, jestli vůbec existují. Pak tu jsou lidé, které zná a celkem si je oblíbil. Chová se k nim upřímně, mile a nijak s nimi netráví čas, a protože každý má někoho, kdo mu není sympatický, tak i Atlas má pár takových lidí. No, pár teda ne. Většina lidí, které zná, se mu hnusí a opovrhuje jimi, ale ví, že kdyby nebylo těch ukňouraných děcek, se kterými chvilku času tráví, tak by neměl svou reputaci. A proto se k nim chová "přátelsky". Mluví s nimi, pamatuje si to, dokonce se i občas zasměje, avšak kdyby měl s někým takovým trávit tolik svého času, asi by se zamkl v koupelně a zůstal tam celý den. Nové lidi se snaží ignorovat, tedy pokud může. Jestli někdo chce mluvit s ním, tak ať udělá první krok, on nikdy neměl ve zvyku začínat nějakou konverzaci či navést oční kontakt. I kdyby ho někdo k té promluvě dokázal přesvědčit, určitě vyhráno nemá, tento muž je totiž celý jedna velká překážka. Nenávidí zrady, ani ty nejmenší. Když už ho otevřít dokážete, tak vás již zcela bere jako svého, jako majetek. Každou malou chybu tvrdě trestá ignorací a nezájmem k dané osobě a věřte, to on umí nejlépe. Je mu pak, co se děje, jednoduše už nejste součástí jeho příběhu a pro něho již neexistujete, jako většina osob. Pak tu je ještě žárlivost, další jeho výrazná podstata. Vše svého si hlídá do nejmenšího detailu a každičká nejmenší věc, která není pod jeho kontrolou, se trestá. Za ztrátu nesmutní, ne, to není on. Smutek, jedna z věcí, kterou si stále hlídá, nenávidí ho. Každou ztrátu se snaží nahradit a je mu jedno, jak toho dosáhne, on totiž změny nikdy neměl v lásce. V dětství ztratil kamaráda, našel si nového, ztratil lásku, našel si novou. Nedokáže se vyrovnat se změnami v jeho životě, stále si přeje býti malým klukem, kdy měl ještě vše v hrsti, zatímco teď se mu i život sesypává z moci. Je to velký myslitel, ač ne poněkud chytrý. Stačí mu pouhá jedna věta, aby se zaměstnal na hodinu přemýšlením, stačí mu jeden pohled a už má na vás svůj pevný názor. Takový byl odjakživa, tichý, držící se stranou. Před společností se nestyděl, ani se nebál, kromě mysli totiž využíval i oči. Pozoroval vše kolem sebe, květiny jak pomalu kvetou, poté jak zase uvadají. To stejné pozoroval v lidech, to, jak se v nich vyzdvihlo to štěstí, které o pár chvil zase pomizelo. Proto ho možná nechce cítit, protože ví, jak falešná iluze to je. Jak to všechno, i to nejhezčí, nakonec pomizí. Není uzavřený, je to otevřená kniha neznámého jazyka, dokážete v něm listovat, avšak nikdy mu neporozumíte stejně, jako on chápe sebe. Podobně se také tak chápe, jako knihu. On samotným je svým dějem, všechno a všichni ostatní jsou jen vedlejší. Když mu z života zmizíte, jako byste neexistovali, když ho naštvete, tak on ví, že se to vrátí- zlo bude přeci vždy poraženo. Nevychovaný také není, dokáže pozdravit nadřízené, bohům taktéž dává poctu, ač je v lásce nikdy neměl. V minutě se dokáže změnit, třebaže se objeví jen další instruktor. To se z minuty na minutu stává z Atlase úplně jiný člověk, ve slovníku se mu najednou objevuje kategorie pozdravů a vlastně i celý slovník, který mu za normálních okolností chybí. Po odchodu se zase dokáže vrátit do své obvyklé nálady, to je pak většina kolem něj překvapena. I když on sám ostatní vidí jako kupu nechutností, ostatní by v něm viděli jakéhosi podivína, který se snaží žít ve vlastním světě. Jsou na omylu. On zná jen jeden svět a to realitu. A podivín to nikdy nebyl, jen si udává vlastní priority a důležitosti. Socializace je někde na konci se štěstím. Ne, že by se šťastně nikdy necítil, avšak své důvody má. S komunikací mívá vážné problémy, v konverzaci je však zcela upřímný, nač by přeci lhal? Lež odjakživa nenáviděl, ač v ní vidí velkou moc manipulace, to on však nepotřebuje. Stačí si sám. Možná vám teď připadá jako nelítostný člověk, bez emocí. Beze strachu a bolesti. Mýlíte se. Připadat vám tak může, avšak někde hluboko ve své povaze se pohybuje pravý Atlas, základ, ze kterého se ovíjí další a další vrstvy jeho povahy. Ta nejcitelnější, kterou před všemi chrání. Tam si uzamkl všechno, co mu je drahé, každičkou věc, kterou nikdy nechce ztratit, bolest, na kterou nikdy nesmí zapomenout. Slovo 'láska' mu není hodně povědomé. Za život s dosti dívkami už randil, ale necítil k nim něco speciálního. Ne, že by se nesnažil- jen mu to prostě nejde. Vidí v tom pořád to stejné- polibky, rande. Sám se diví, proč si ostatní vyhledávají někoho speciálního, když to vždy skončí stejně. Moc koníčků nemá. Většinu dne pročte, nebo jej stráví učením. O svůj stav se také samozřejmě stará, a tak často trénuje. Rád se i toulá, to však jen ve výjimečných případech, kdy nemá nic lepšího na práci a nemá místo, kam by sám zalezl.